Milí budoucí či stávající rodiče, nebojte se toho, že práce na vás bude dvojnásob. Není to tak strašné, jak nás rodiče jednoho dítěte straší. Ano, občas nevíte kam dřív skočit, co dřív udělat, které dítě dříve pochovat... ale věřte mi, přijdou okamžiky, kdy Vám to děti oplatí láskou a něhou a to hned dvakrát či vícekrát! A není nic hezčího než vidět pouto mezi dvojčaty, radost v jejich očích, lásku v jejich objetí. A to za ty okamžiky bezradnosti a únavy STOJÍ!
Mnoho sil a krásných zážitků s dvojčaty/vícerčaty přejí Lenka, Petr a Karolínka&Kristýnka (2,5roku).
Když jsem se dozvěděla, že čekáme dvojčata, měli jsme už dva kluky doma. Byl to šok a chvíli mi trvalo, než jsem se začala těšit. Velkou podporu byla moje rodina. Manžel to vzal z praktické stránky - koupíme si větší auto :-), abychom se vešli všichni. Kluci říkali, že budou mít každý svoje miminko. Můj tatínek je z dvojčat, s bratrem jsou si nejlepšími přáteli celý život, tak intenzivně prožíval pokračování rodinné tradice.
Nyní jsou našim princeznám 4 roky, nastoupily do školky, já se postupně vracím ke své profesi. Mám pocit, že máme nejhorší chvíle za sebou (pubertu si nepřipouštím). Ano, byly momenty, kdy jsem si připadala jako nejvyčerpanější člověk na světě, ale teď je to čím dál tím lepší.
Všem rodičům bych ráda vzkázala, že to stojí zato! Děti mají mezi sebou intenzivní vztahy, obzvlášť dvojčata jsou na sebe opravdu napojená - jsou si parťáky do srandy i nepohody. Denně se musí učit spolupracovat a hledat kompromisy, užijí si spoustu legrace, vzájemných her a sdílených tajemství, tak jak to asi „monodítě“ nemůže zažít.
A ten pocit, když večer konečně usnou přitulené k sobě…
Petra, maminka Viktorky a Terezky
Dobrý den, naše dvojčátka jsou zatím docela malá a pořád se ještě občas řadíme do zástupu vyděšených rodičů, kteří se ptají těch se staršími dětmi: "Kdy to teda vlastně začne být lepší???" Ale na druhou stranu si uvědomuji, že oproti začátkům už je to o cosi větší pohoda a HLAVNĚ je to mnohem veselejší, protože naše děti na nás reagují, usmívají se a už teď nám dávají najevo, jak nás mají rádi :-)
Přesto, že je to pro nás pořád kolotoč a neustálá práce, je jedna věc, kterou jsme na dvojčatech opravdu ocenili. Když se v rodině narodí jedno miminko, matka s ním často vytvoří úzkou koalici, kde pro otce nezbývá mnoho místa. To se vám s dvojčaty rozhodně nestane. Od začátku je totiž plně zapojena nejen maminka, ale i tatínek a je fakt, že ten náš tatínek zvládá od prvních dnů s dětmi úplně vše (až na to kojení, samozřejmě). Je to pro něj větší makačka, než pro jeho kamarády, co mají dítko jedno. Ale zase zažívá ty úžasné chvilky a pokroky našich dětí, které méně zapojeným tatínkům zůstávají déle utajeny. Celá situace nás jako partnery velmi sblížila. Společně si užíváme všechnu tu radost, kterou nám naše děti dávají, ale i chvíle vyčerpání a nepohody. Jsme v tom společně a rozumíme si mnohem více, než dřív :-)
Maminka Ivana, tatínek Jirka a 5ti měsíční dvojčátka Natálka a Ondřej
Dobrý den všem rodičům dvojčátek (i těm budoucím)!!
Já mám tříleté holčičky a každý den si s nimi užívám naplno!!! Už od jejich narození jsem nejšťastnější maminkou - i po velmi náročných rozjezdech bych ani jednu chvilku nevyměnila! Tak, jak se říká, že se dvěma dětma naskakuje práce a starosti kvadraticky, tak je to i u krásných chvil! Už odmalilinka se děti vnímají mezi sebou, vzniká nádherný propojený vztah. I když je každé dítko jiné (u nás by se dalo říci, že pravý opak), tak se umí mezi sebou vyrovnat. Je u nich lepší komunikace jak mezi sebou, tak i mezi ostatními dětmi ve školce i ve vztahu se staršími dětmi či dospělými!
Nějak se mi v začátcích nedařilo spoustu věcí zvládat, tak jak se píše v brožurách :-D, takže dodnes spíme v jedné posteli - někým nepochopitelné - ale probouzet se a koukat na ty stvoření, jak jsou propleteny mezi sebou a usmívají se na Vás, to je něco nádherného!!!
Tím chci říci, že i když nejdete přesně podle výchovných pravidel, tak se tím vůbec nazatěžujte a dělejte vše tak, aby jste byli VY a tím i děti spokojeny !!!!
Přeji všem krásné chvilky s tím co se nám tak poštěstilo!!!
S pozdravem Lucie a holky (3roky)
Dobrý den.
Ráda bych taky trošku přispěla pár větami o životě s dvojčaty. Když mi pan doktor oznámil tu šťastnou novinku, že čekáme jednovaječná dvojčata, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, ani ve snu by mě to nenapadlo. :-) Proč zrovna My???? Když je nikdo v rodině nemá :-) Šok a slzy se střídaly s pocitem velké radosti a štěstí :-) Ale to si prožila určitě většina z nás...
Těhotenství probíhalo bez větších problémů a tak se nám skoro v termínu narodily dvě nádherné, naprosto stejné holčičky :-)
Ze dvou byla najednou čtyřčlenná rodina. Začátky byly opravdu velmi náročné, ale při pohledu na ty naše spící zlatíčka, člověk hned na pláč, únavu a probdělé noci zapomněl. Dny při tom dvojím kojení, přebalování, tišení, zkrátka péčí o dvě miminka letěly jeden za druhým. Holky rostly jako z vody. Sice mi trvalo o něco dýl, než jsme se třeba oblékly ven, že na nás ostatní maminky kamarádky, co měly jedno dítko čekaly, ale zato jsem byla "hrdá matka" na hřišti, jak se moje holky nehádaly o hračky, bez problémů vše pujčily jiným dětem. To je opravdu velká výhoda, když jsou od malinka dvě a jsou zvyklé se dělit.
Když nastoupily do školky, byly si oporou jedna druhé. A když už jsou teď větší, krásně si spolu vyhrajou. Já si v pohodě udělám, co potřebuju. Jsou velmi srdečné a mají se moc rády. I když někeré chvíle s dvojčaty jsou náročné, jsem moc šťastná, že je máme. Děti to vynahradí a radostných chvilek je určitě víc. Čas rychle letí a už máme doma předškolačky. To se říká, že pořádné starosti teprve začnou :-) Ale věřím, že to s holkama v pohodě zvládneme.
Přejeme rodinám s dvojčaty a vícerčaty hodně trpělivosti, zdraví, pohody a krásných chvilek s dětma.
Iveta, Honza a holky: Ivetka a Zuzanka 6 let.
Dobrý den, zasílám pár vět, jak to je krásné s dvojčaty :)
Na dvojčatech je úžasné, že denně vidíte dva lidičky, kteří sotva se
narodili, už mají nejlepšího kamaráda. Denně se potřebují, od miminka se
umí sami zabavit a bavit se vzájemně - nejdřív se na sebe i hodinku
smějí, pak se válením sudů honí... a teď si naši dva kluci dokážou
vzájemně pomáhat při hrách - podávají si kostky a části skládanek,
"zachraňují" se, když jeden zaleze při hře kam nemá... Je to to nejlepší
divadlo na světě! Děti jsou úžasně sociálně vyzrálé, schopné obstát v
kolektivu bez újmy na zdraví a duši. Kamkoli chceme jít, vymyslíme náplň
výletu pro dvouleté dítě - a nikdo se nenudí, nikomu to není nad jeho
síly... Obě děti půjdou do jedné školky spolu, s bráchou, stejně tak i
do školy. Jsme parta, kdo je víc?
A ta práce? - není toho o tolik víc, sice přebalujete a kojíte dva, ale
to časem zvládnete zázračně rychle - a nemusíte pak vařit dve různá
dětská jídla, nebo jedno mixovat. Když někdy jeden nechce jíst, stejně
mu to nedá, když druhému chutná... snad jen, že oblečení se nepodědí,
ale to dnes, v době internetu, bazarů a dvojčecích klubů není takový
problém.
Jen radím - najděte si kurz pro budoucí maminky dvojčat, nejen pro to,
co se dozvíte, ale pro ten klid, když uvidíte, že se to dá krásně
zvládat a je to spíše radost.
My si doma myslíme, že nás potkalo velké štěstí, že máme doma zrovna
dvojčecí rošťáky :)
Magda, Zbyněk a Tomík+Davídek 2,5roku
Krásný den všem :-)
Já jsem věděla, že jsem těhotná a šla jsem k lékařce na první ultrazvuk. Paní doktorka mi oznámila, že tam tlučou dvě srdíčka a já jsem to „rozdýchávala“ celý den. Večer jsem to i obrečela. Vůbec jsem nepočítala s více dětmi – přirozená cesta.
A nyní – nedám na dvojčata dopustit. Když byly holky malé, tak měly krásný režim. Byla jsem celkem nekompromisní – jedna měla hlad, a tak dostala i druhá, jedna usla, šla hajnout i druhá. Krásně se nám to dařilo, a tak naše fungování mělo celkem řád (což já mám ráda). Vše jsme zvládly, i když jsem rok odstříkávala mléko (po inkubátorech se moc na prso nenaučily) a půl roku jsem s oběma „Vojtila“ 4x/den.
Krásně si od malička spolu vyhrály. Jedna dělala „nákupčí“ a druhá ji prodávala. Jedna byla paní učitelka a druhá žačka. Občas mi to bylo skoro až líto, že mě tak nepotřebovaly, ale když vidím matky „singlovky“ jak mají dítě furt za zadkem, tak bych NEMĚNILA!
Nyní jsou holky už velké – 7let. Občas se pobijí, ale můžu je nechat, protože jsou na tom přibližně fyzicky stejně. Mají podobný okruh kamarádů, ale ve škole (a ani ve školce) si přes den spolu nehrají. Doma si pak užívají, že jsou spolu a jsou zlaté.
Jana a David , holky Vika a Kája 7let
Dvojčátka jsou super!
Mít zdravá dvojčata je obrovské štěstí! Toto si stále plně uvědomujeme a přijímáme s manželem tento dar s pokorou, radostí a velkými díky... a pak se všechno zvládne, byť často s nasazením posledních sil :-)!
Není to samozřejmě procházka růžovou zahradou, alespoň první rok. Nesčetné množství probdělých nocí, nemožnost si odpočinout ani přes den, protože každý spí někdy jindy, a když je průnik 30 min, tak to je úžasné! A ty výpravy ven a k dětské lékařce! Zvlášť když začnou lézt, tak každé přebalování a oblékání se podobá spíše rvačce rodiče v lepším případě s jedním dítětem, ve které často vítězí dítě. Někdy pomůže hračka, to pak chvíli na zádech vydrží, ale to by u něj nesmělo být jeho dvojče, kterému se zrovna tato hračka nejvíc líbí (v horším případě se líbí ještě víc obsah vyměňované pleny), takže nakonec je to rvačka s oběmi dětmi - děti se perou o hračku a rodič se marně snaží alespoň jedno z nich přebalit :-). Kojení obou je taky velmi energeticky i technicky náročný proces, ale není snad lepšího pohledu pro matku, než na ta dvě malá stvořeníčka, jak si spokojeně dudají a nebo spokojeně usnou. Je to úžasný pocit mít je tak pěkně pohromadě v bezpečí pod“ máminými křídly“.
Jedna moudrá zdravotní sestřička v porodnici mi řekla:“ Vydržte 1-2 roky, oni Vám to pak vrátí“. Často si na ni vzpomenu, protože si myslím, že měla absolutní pravdu. Vrací mi to už teď. Jen dvojčatové (nebo trojčatové) mámě je totiž dopřáno pozorovat, jak se na sebe ti malí drobci usmívají, často přímo řehtají, honí se po čtyřech, výskají na sebe a povykují, povídají si a nikdo kromě nich neví o čem, kradou si a vyměňují vzájemně dudlík, hádají se a perou o hračky. Ráno, když se poprvé po noci uvidí, tak vykouzlí oba na tvářičce nádherný úsměv, kdy je vidět, jak jsou spolu rádi. Všechny tyto skutečnosti mě i mého manžela nabíjí a pomáhají nám zvládat někdy opravdu zničující únavu.
A když se na to člověk podívá pohledem evolučním (jedná se jen o můj laický názor humorně nadsazený :-) ), tak jsme přece jen na ta dvojčata stále ještě biologicky vybaveni po našich prapředcích v živočišné říši, kteří měli běžně vícečetná těhotenství. Máme přece dvě prsa na kojení obou zároveň, dvě ruce na chytání obou v parku a na pevné objetí obou a dvě nohy se zas hodí, když si je chceme oba posadit na klín :-) Takže si my dvojčatové mámy nemáme na co stěžovat a měly bychom si je jenom užívat :-).
Vlaďka, Libor (rodiče), Amálka a Jareček (dvojčátka, 13 měsíců)